Rok 2012

Rok 2012

V. R. 2010

Je silvestr a s ním přelom roků 2011 a 2012. Hodiny odbily půlnoc. Zlověstný rok 2012 nastal. Rok, ve kterém má přijít na lidstvo a možná i na celou zem zkáza. Už se o tom všude mluví. Někteří lidé už kvůli tomu prý ani nevycházejí z domu. Je pro mne naprosto nepochopitelné, koli řečí se nadělá kolem, vlastně jen jednoho blbýho filmu, natočenýho v roce 2009.

Já osobně nevěřím, že by tento rok byl něčím tak významný. Musím se však přiznat, že když na to pomyslím, tak mi běhá mráz po zádech. Asi po měsíci jsme zpozorovali, že nebe nabylo červené barvy. To bylo vskutku neslýchané. Nebe totiž začalo zářit, jako ohnivý ovál. Žár roztavil všechen sníh. Voda se začala v obrovském objemu vypařovat. Klesala hladina oceánů. Vypařovaly se ledovce a ačkoli byla půlka února, koupali jsme se v rybníce. Navíc hned po zimě začalo ještě větší peklo. Atmosféra se stále nažhavovala. Některé plyny ve velkém vybuchovaly. 

Po týdnu spadl do moře meteorit. I přesto, že jsme byli od moře vzdáleni tisíce kilometrů, byla to prda, jako když přímo před náma vybuchne atomovka. Obrovská přívalová vlna nás naštěstí příliš nezasáhla, ale jiné státy na tom byly často hodně blbě. Na začátku května zem začaly bombardovat stovky meteoritů. Vyhlubovaly se gigantické krátery, vznikala nová pohoří, vybuchovaly sopky. Zem se měnila v peklo. Litosferické desky se daly do pohybu. Pluli jsme po zemi jako na velkých krách. Situace se stále zhoršovala. Ano mohli jsme přiznat, měli jste pravdu.Ale proč zrovna rok 2012? Proč muselo k této katastrofě dojít? Nikdo neví.

Navíc na přemýšlení není čas, je třeba jednat, dokud se dá zachránit ještě alespoň něco. Amerika a Rusko uveřejnily společný plán na záchranu země. Bylo řečeno, že všichni lidé budou odpáleni raketou do vesmíru na Mars. Choulili jsme se v domech a čekali, až na nás přijde řada. Čekání na volnou raketu bylo skutečně dlouhé. Po strašně dlouhé době jsme konečně mohli i my nasednout do rakety.

Zakřičeli jsme ahóój na svou rodnou planetu a zavřeli za sebou dveře. Ale to už byl jiný zvuk. Nade mnou se skláněla maminka a říkala, že už je ráno. Uff, tojsem si oddechl. To byl jen jeden hodně střeštěný sen po silvestrovském doušku aperitivu. Budu si ale radši dávat pozor, jestli náhodou někdy v průběhu zimy nezčervená obloha.

                                                                                                                                    made in V.R.