rasismus pro sny

Rasismus pro sny

V.R.2010

            Již od samého mládí jsem byl spíše nesmělý a neprůrazný. Měl jsem mnoho vlastností, které mi ve společnosti spíše škodily, než že by pomáhaly. Zejména pak ve škole byla má situace složitá. Musel jsem se vtěsnat do poměrně pevně daných kamarádských kruhů. Ze začátku jsem byl považován za něco, podobné odpadu. V průběhu mladých školních let se má pozice mírně zlepšila. Ovšem něco jako holky, či lepší kluci, to nebylo pro mě. Tento fakt mě ubíjel. Byl jsem vysoce ctižádostivý a špatně jsem snášel své podřadné umístění ve společnosti. Celou devátou třídu jsem se těšil na střední školu.

            Ukojoval jsem svou mysl krásnými předurčeními. Byl jsem tehdy strašně naivní. Netušil jsem, že ještě rád budu vzpomínat na svá mladá léta. Odešel jsem do Prahy, abych se vzdálil všem známým lidem. Nechtěl jsem, aby mě již ovlivňovali. Chtěl jsem začít žít nový život s úplně novými lidmi. V září jsem nastoupil na pražskou průmyslovou školu. Bláhově jsem se při cestě tam domníval, jaký udělám dojem.

            Dva dny předtím jsem již přemýšlel, kterou holku začnu škádlit jako první. Bohužel však po vstoupení do třídy se mi situace jaksi vymkla z rukou. Místo té spousty nacvičených triků jsem seděl v lavici jako zařezaný a nic jsem nedělal. Druhého dne jsem si cestou do školy rval vlasy, jaký jsem ňouma. Přísahal jsem si hluboko do duše, že dnešního dne uskutečním alespoň část svého plánu. Nestalo se však tak a ještě ke všemu jsem měl první průšvih s nepřinesenými pomůckami. Třída se postupně začínala dávat dohromady.

            Malátným krokem, ale jistě si o mě začali dělat jistý obrázek. Třetího dne již pak bylo jasně vidět, kdo je kdo. Byl jsem opět zařazen do té mé kategorie. Po dvou týdnech již na mě skupinka hajzlíků začala dorážet. Tehdy jsem byl tak strašně nešťastný, že se mi bortí celý svět, že jsem nejedl ani nespal. Žil jsem sice v úžasném světě, který by nám předkové mohli závidět, ale já si ho neužíval. Přinášel jsem první špatné známky a má cílevědomost dostávala pořádný nářez. Po delší době jsem si sice udělal první menší známost s jedním klukem, stejného charakteru, jako já. Na druhou stranu ovšem velice sílilo provokování.

            Pomalu to rostlo v šikanu. Občas mi vyhrožovali nejstrašnějšími způsoby. Byli to dva cikáni, kteří měli ve třídě naprosto dominantní postavení a nikdo se jim neodvážil odporovat. K nim se pak přidalo ještě dalších pět kluků. Tehdy se ve mně začala rozvýjet má skrytá vlastnost. Začínal jsem být silně vlastenecký. Praha tuto mou vlastnost ještě více provokovala. Nikdy jsem si neodpustil procházku po hradčanech či jiných úžasných místech. Tyto místa mě naplňovala nesmírnou energií a životním optimismem. Budila ve mně nesmírnou hrdost. Byl jsem hrdý na svou Českou národnost, na historii naší země.

            Miloval jsem dějepis. Především, když jsme se učili o českém národu. Někdy jsem se až zaléval potem a blahem, když se probíraly některé významné etapy české historie. Spolu s českým národem jsem opěvoval také všechny slovanské národy. V hlavě se mi začaly utvářet sny. Snil jsem o českém národu, jeho velikosti a moci. Spolu s vlastenectvím se do mého mozku začal nasouvat rasismus. Začínal jsem nenávidět neslovanské rasy a národy. V mých snech jsem často utlačoval především Němce a všechny Germány.

            Dělalo mi potěšení snít o krvavých bitvách, kdy pod českým praporem vojska mrzačila tisíce lidí germánských národů. Prohlubovala se nenávist také k romům. Podněcovala ji dvojice mě týrajících romů. Mé sny se pomalu měnily v krvavé vyhlazování. Každou válku vyhráli vždy Češi s hrdě vztyčenou českou vlajkou. Snil jsem o strašné třetí světové válce, kdy Češi ovládnou celý svět. Nenávist se začala oprojevovat i v mém reálném životě.

            Mou zlost a křivdy, které mi činila šikana jsem vybíjel ve svých snech. Za každé příkoří musela být dvojnásobná odplata ve snu. Celý jsem se začal pomalu měnit k horšímu. Má ctižádost, která mě na základce vedla a byla mou dominantní vlastností teď byla odstrčena ze svého působiště do snů. Neměl jsem žádné přátele, špatně jsem se učil a nesportoval jsem. V sobotu a v neděli jsem většinou byl doma a snil jsem. Vydržel jsem snít nekonečně dlouhou dobu.

            Nejlépe se mi snilo, když jsem byl zalezlý v posteli. Na konci školního roku jsem málem propadal asi z pěti předmětů. Začal jsem být takzvaným průšvihářem. Pole působnosti se pomalu naplňovalo bázlivostí a stydlivostí. Špatné vlastnosti vytlačovaly poslední zbytky mé ctižádosti. Nepomohlo ani mnoho návštěv u psychyatra. Sny plné nenávisti a zabíjení se mnou byly již nerozlučně spojeny ocelovým poutem. Miloval jsem krev, patřící mým nepřátelům.

            Z mírumilovného člověka, jakým jsem se narodil, se pomalu stával ďábel.

Druhý rok studií jsem usilovně snil o vyhlazení všecho neslovanského. S rostoucí šikanou a spoustou modřin jsem začal vyhlazovat i mezi slovany a některými zvířaty. Došel jsem k tomu, že má osobnost je ta vyvolená. Ta jediná má místo na zemi. Já jediný jsem ten nejlepší.

            Každý má nějaké chyby, jen já jsem bezchybný, protože na sobě žádnou chybu neshledávám. Činilo mi to ohromné potěšení. Ve svých snech jsem byl ten největší. Byl jsem pánem všeho. Bůh byl také pode mnou.

Došlo na všechny. To už nebylo ani vlastenectví. Ve snech jsem dobýval celý vesmír a snil jsem o budování nových bezchybných říší. V nich mohli žít jen ti nejpoctivější lidé, ostatní pak byli rovnou stříleni. Nenáviděl jsem když jsme jeli někam za hranice naší země. Pokud se tak stalo, tak jsem rozhazoval po zemi odpadky, ničil jsem tamní výzdobu a dělal nepořádek.

            Stále jsem se jen mstil. Moji rodiče byli ze mě celí nešťastní. Po dokončení střední školy jsem se rozhodl jít na vysokou školu, protože jsem nikde nemohl sehnat zaměstnání. Tam jsem se však začal pomalinku uklidňovat. Seznámil jsem se s jednou holkou. Začal jsem s vlastní samoléčbou. Odbourával jsem snění. Kdykoli jsem do něho upadl, rychle jsem se musel praštit do hlavy, aby to přestalo. Byla to strašná droga. Odvikací kúra trvala dlouhý čas. Největší zásluhy na mém vyléčení měla má nová láska. Když skončila vysoká škola, vzali jsme se. Já jsem začal vést normální život. Dodnes velmi nerad vzpomínám na svá středoškolská léta plná šikany a rasismu. Bohudík jsem se znovu stal člověkem. Sny dokáží člověku úžasně pomoci a na druhou stranu ho také zcela zhatit.

                                                                                                                                                         written by V.R.